MEDVĚDÍ BRATŘI

VELCÍ DUCHOVÉ


Tam kde zábla zem,
kde jen zářil vzduch,
nebe líbal horský štít,
tam v tom neznámu
bylo tolik cest,
člověk pískem by tál jak sníh.
V kraji útesů i krásných i zrádných,
bratři žili ve vlasech zář,
teď všichni tři jdou a prosí o radu.
Pozvedli k nebi svou dlaň i tvář.
Vy duchové velcí veďte nás,
naplňte nám srdce,
radou všech kdo žil a byl tu dřív.
Hledáme vám v očích poznání a řád,
toužíme být bratry těch co víc můžou dát
aby svět i nás měl rád.
Chcem být moudří
a svou moudrost předat,
chcem každý sám sebe přesvědčit,
že si každý čin
co zvítězí dnes
chválit můžem
tak má to být.
My chcem žasnout
nad vším co nám dáno,
i když svět vždycky nejde pochválit,
poznat málo je nic,
chce to chápat i celek
a na cestách vidět síly i svit.
Ooo vy duchové velcí veďte nás,
naplňte nám srdce,
radou všech kdo žil a byl tu dřív.
Hledáme vám v očích
jen poznání a řád,
toužíme být bratry těch co víc můžou dát,
aby svět i nás měl rád.
JSEM NA CESTĚ


(Coda): Chtěl bych všem vzkázat - jsem na cestě,
jdu sem, tam a za přátelstvím.
Už modrá se nebe, jsem na cestě,
že je s ní, je mi teď dobře to vím.
(Interpret): Chtěl bych všem vzkázat - jsem na cestě
a tak každý další krok mám rád.
Slunce pálí jak láva, jsem na cestě,
je to krása a mám chuť se smát.
Vždyť ta největší radost je ze shledání
i když nás dělí míle všech dní.
Každý příběh můj by vás měl rozesmát,
srdce mé to potěší.
Všem řekni, že jsem na cestě,
jdu sem, tam a za přátelstvím.
Budu pod hvězdami spát,
kdo by přál mi víc
a že hlídá mě měsíc, to vím.
Ani sníh, ani déšť mě netrápí.
Vždyť slunce se nám neztratí,
když mi chladný vítr pohladí tvář,
chuť vzlétnout mám,
skály obejmou mě závratí.
Vždyť já jdu svou cestou
a jdu za snem.
Jdu dál svou cestou.
NENÍ CESTY ZPĚT


Skutky mé jak šípy poraní,
slova neléčí když přikládám je na rány.
Chtěl bych sílu mít a změnit se
a jít jinou cestou dál.
Ta však skrývá se tam v hlubinách mích dní.
Zbloudil jsem a stydím se...
Tys věřil mi, já zklamal tě, bratře medvěde...
Kdo zatají co měl by říct,
ať hanbu v očích má...
V noci modlím se,
ať promluví
má duše zoufalá.
Jak mám jít dál,
když v temnotách
strach můj mě drží.
Jsem svázán v poutech svých
a právem jsem v nich uvězněn,
trápí mě můj další den.
pohori.jpg
Photo Flipbook Slideshow Maker
Photo Flipbook Slideshow Maker
Photo Flipbook Slideshow Maker
Photo Flipbook Slideshow Maker
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one